Hokus pokus O.o

Bylo to fascinující, jak byla přítomnost krátká. Stačilo mrknout a ono mrknutí se okamžitě stalo minulostí. Takhle by mohla Irene uvažovat ještě dlouhé hodiny, zamyšleně přitom hledíce z okna kdyby tok jejích myšlenek nepřerušil dotek matčiny dlaně, kterážto momentálně spočívala na jejím rameni. ,,Vystydne ti večeře,'' řekla jenom máma a zase odešla. Ireně se tedy namáhavě zvedla z pohodlného křesla stojícího v rohu jejího pokoje a zamířila směrem ke kuchyni. Do nosu ji udeřila silná vůně smaženého sýru a hranolek. Konečně něco lepšího než kapustové závitky, pomyslela si, naložila si plný talíř a mlčky se dala do jídla. Za oknem stále zběsile létaly vločky sem a tam, vrážely do sebe a během několika málo sekund vysokou rychlostí narážely do sněhových závějí a stávaly se jejich součástí. S trochou fantazie jste v nich mohli spatřit malé víly bojující mezi sebou navzájem v bitvě mezi dobrem a zlem, která nikdy neskončí.V té době ještě ani Irene, ani nikdo z Království netušil že tato děsivá předpověď se má již brzy naplnit...

Tak to byl úvod mojí první vílí povídky na tomto blogu. Doufám že se vám líbil a budu ráda když zanecháte komentář :)) vím že je to celkem krátký ale je to jen úvod, slibuju že další kapitoly budou delší :)

Your Illiam <3

*Edit 22. 12.: (za dva dny jsou Vánoce :D) tento článek neberte jako úvod mojí povídky, chci to celé předělat, tuhle blbovinu prostě s mou povídkou bez názvu už nespojujte...Dankeschn a Veselé Vánoce :3